Dcera severu

Vítr z hor se probouzí,

nad fjordem zpívá černý havran.

Dřevo lodí voní pryskyřicí,

sever znovu volá moje jméno.

Jsem dcera severního větru,

v očích nosím led i žár.

Na ramenou vlčí kožešinu,

v dlani starou runu, dávný dar.

Když se moře zvedne k bouři,

nikdy neuhýbám zpět.

Každá jizva píše příběh,

který nezlomil mě svět.

Slyším rohy znít až k nebi,

plamen hoří v našich srdcích dál.

Nikdo nezlomí náš příběh,

dokud bude sever dýchat v nás.

Hej! Zvedni roh a připij se mnou!

Na krev, čest a rodný kraj!

Ať se země chvěje pod námi,

dneska nikdo neustoupí dál!

Hej! Oheň plane v našich duších,

vlci vyjí do skalních stěn.

Jsem dcera severu a bouří,

navždy budu stát jak kámen.

Na opasku visí sekera,

vedle ní starý lovecký nůž.

Sedlám koně časně z rána,

v dálce mizí prach i růž.

Banjo zpívá s houslemi tiše,

dřevem voní horská zem.

Country rytmus žene vpřed mě,

domů vracím se jen snem.

(Growl)

Nechť hrom roztrhne oblohu!

Nechť moře pohltí náš strach!

Naše jména zůstanou v kameni,

dokud poslední plamen bude plát!

Čest není slovo, ale život.

Odvaha není dar, ale volba.

Sever nás zrodil, sever nás vede,

nikdy nepoklekneme!

Hej! Zvedni roh a připij se mnou!

Na krev, čest a rodný kraj!

Ať se země chvěje pod námi,

dneska nikdo neustoupí dál!

Hej! Oheň plane v našich duších,

vlci vyjí do skalních stěn.

Jsem dcera severu a bouří,

navždy budu stát jak kámen.

Vítr umlkne až za svítání,

havran vzlétne nad bílý sníh.

Dokud srdce bije v hrudi,

sever bude žít i v nás...